Přiblížení

Když jsem psala předchozí příspěvek, byla jsem plná smutku a rozhořčení, takže jsem ani nepřiblížila situaci, ve které se nacházím.

Je mi 36 let, jsem rozvedená a žiju v menším městě nedaleko Prahy s mojí maminkou. Tatínek mi zemřel před dvěma lety, takže teď válčíme s mamkou samy.

Na jaře letošního roku jsem se zamilovala do staršího muže. Před tím jsme se už jednou setkali, ale až nyní jsme se dali do řeči a přeskočila jiskra. Věkový rozdíl mezi námi činí 18 let. Nejednou jsme se smáli tomu, že to je jeden hotový dospělý člověk, který může pít alkohol. Ale faktem je, že ani jeden z nás tento rozdíl nevnímá a není to vůbec žádný problém.

Úplně jsme se do sebe zbláznili. Psali jsme si několik set zpráv denně a prakticky nedělali nic jiného než spolu byli ve spojení.

Jenže po prvních pár týdnech, když jsme si jednou večer volali přes Skype, mi sdělil něco, s čím jsem vůbec nepočítala. Řekl mi, že má přítelkyni. Je si vědom toho, že mi to měl říct hned na začátku, ale nepočítal s tím, že se do mě tak moc zamiluje. Nemůže se s ní z čista jasna rozejít, protože by to nerozdýchala a on na to prý nemá koule. Ale že to určitě nějak řešit bude, není jeho styl chodit s dvěma ženami. Ona je ze Zlína, moc se nevídají a jak mi řekl, jeho plán je, nechat to „usnout“, vídat se čím dál méně, protože jediný, s kým chce být a s kým si dovede představit budoucnost, jsem já.

Prvních pár minut jsem to rozdýchávala, ale pak jsem mu řekla, že na tom nezáleží. Že jsem se do něj zamilovala a chci ho i tak. Budu v pohodě, vyrovnám se s tím a rozhodně o něj nechci přijít.

A tak je to v podstatě do teď. Potíž je v tom, že trpím jak zvíře. Čím dál tím víc. Vím, že si nemůžu moc stěžovat, vlastně jsem do toho vztahu vstupovala s tím, že jsem druhá, ale někdy je to tak těžké…

Od té doby trochu změnil svou řeč… už vůbec nemluví o tom, že by se s ní někdy rozešel. Když se o tom bavíme, opakuje pořád, že na to nemá koule a vlastně s tím ani nic dělat nechce. Jasně, on je zřejmě takhle spokojený, když má dvě ženský, ale pro mě je to peklo. Ona o ničem neví a tak se jí v blažené nevědomosti žije možná líp než mně.

Vím, že je to jen otázka času – vím, že to nemůžu snášet dlouho. Mé sebevědomí je na bodu mrazu a tahle situace ho sráží ještě níž.

Někdy ho nenávidím. Ale pořád ho miluju.