Včera jsme spolu mluvili, protože ona odjela domů. Asi jela až pozdě odpoledne, protože mi volal až v pět. Nezvedla jsem mu to a napsala, že jsem ještě v práci a nemůžu. Odepsal, ať zavolám až budu moct. A tak jsem mu volala až z autobusu cestou domů. Ptal se, jestli jsem ještě v práci a když jsem mu řekla, že už jedu domů, trochu se zarazil a řekl: "Aha... a já tě chtěl pozvat na večeři"... Zřejmě chtěl žehlit. Ale já byla svým způsobem ráda, že to nevyšlo. Ať si zvyká, že mu pokaždé na všechno nekývnu. Já už si zvyknout musela.
Volali jsme si později večer. Bylo to divné. Hodně jsme mlčeli, mluvení bylo na mně, protože, co on by mi vyprávěl, když byl s ní, že?Jenže mě mluvit moc nešlo. Po tom, co se stalo o svátcích, jsem byla a pořád jsem hodně smutná. Neumím lusknout prsty a přepnout se do veselého módu. Takže jsem mu poněkud vlažně popisovala silvestr, který jsem strávila s přáteli a který byl mimochodem moc fajn. Pak jsem se ho, kráva, zeptala: "Co ty? Byl ses podívat na ohňostroji?" ... Nevím, proč ze mě vypadla zrovna tahle otázka. Asi proto, že včera to bylo téma snad všude - v práci, v rádiu i na internetu. Hned jak ze mě ta slova vypadla, bylo mi jasné, že jsem se ptát neměla. Odpověděl totiž, že byl. Prý s kamarádem. V tu chvíli jsem se cítila, jako vlk z Červené karkulky, kterému právě naplnili břicho kamením, ostatně jako už několikrát za poslední měsíc. Samozřejmě tam byl s ní.
Proč mě zrovna tahle pitomá informace tak moc zraňuje?
Dnes jedu z práce k němu. Předpokládám, že opět na jednu noc (jako vždy). Neptala jsem se, nechci to vědět. Mám pro něj vánoční dárky a cukrátka. I když už je to pasé, když je po Vánocích. Nevím, jak se budu chovat. Nedokážu to vůbec odhadnout. Z toho, že ho uvidím, jsem nervozní. Bojím se, že to neustojím a budu brečet...
2024 ©