Včera jsme spolu mluvili, protože ona odjela domů. Asi jela až pozdě odpoledne, protože mi volal až v pět. Nezvedla jsem mu to a napsala, že jsem ještě v práci a nemůžu. Odepsal, ať zavolám až budu moct. A tak jsem mu volala až z autobusu cestou domů. Ptal se, jestli jsem ještě v práci a když jsem mu řekla, že už jedu domů, trochu se zarazil a řekl: "Aha... a já tě chtěl pozvat na večeři"... Zřejmě chtěl žehlit. Ale já byla svým způsobem ráda, že to nevyšlo. Ať si zvyká, že mu pokaždé na všechno nekývnu. Já už si zvyknout musela. číst dálReklama
About
Píšu si deníček. Už několik let. Funguje pro mě jako terapeut, vypovídám se mu a utřídím si díky němu myšlenky. Taky baví mě psát rukou. Jenže občas myšlenky běží jako o závod a ruka nestíhá. Proto jsem se rozhodla zkusit je všechny zachytit pomocí svých deseti prstů...
Zobrazit celý profilHledání
Přihlášení
RSS zdroje
Období: rok 2018
Opětovné shledání v novém roce...
Včera jsme spolu mluvili, protože ona odjela domů. Asi jela až pozdě odpoledne, protože mi volal až v pět. Nezvedla jsem mu to a napsala, že jsem ještě v práci a nemůžu. Odepsal, ať zavolám až budu moct. A tak jsem mu volala až z autobusu cestou domů. Ptal se, jestli jsem ještě v práci a když jsem mu řekla, že už jedu domů, trochu se zarazil a řekl: "Aha... a já tě chtěl pozvat na večeři"... Zřejmě chtěl žehlit. Ale já byla svým způsobem ráda, že to nevyšlo. Ať si zvyká, že mu pokaždé na všechno nekývnu. Já už si zvyknout musela. číst dál
2024 ©